VÝROČÍ: 16. 2. 1862 – založení české tělocvičné organizace Sokol
Socha M. Tyrše v objektu ústředí České obce sokolské – Tyršův dům na pražském Újezdě (resp. v Karmelitské ulici). Jedná se o kopii původní sochy od Ladislava Šalouna odhalené při VIII. všesokolském sletu v r. 1926, která byla za okupace zničena a znovu odlita podle dochovaného modelu.Sokol však byl od samého počátku zejména společenským hnutím, které sehrálo stěžejní úlohu při budování české státnosti i v odporu proti totalitním režimům. Proto byl v minulosti také několikrát úředně rozpuštěn nebo mu byla razantním způsobem omezena činnost. Součástí Sokola pak byl rovněž Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, v jehož čele stála spisovatelka Žofie Podlipná. Svojí akcentuací „ženské otázky“ pak Sokol sehrával významnou roli i v emancipačním hnutí.
Z historie Sokola
Časové období vzniku Sokola spadá do doby nedlouho po skončení „Bachova absolutismu“ a určitého uvolnění poměrů v rakousko-uherské monarchii, kdy v Čechách vznikly první kulturní vlastenecké spolky: Umělecká beseda, Hlahol, Svatobor. U samotného zrodu myšlenky vlastenecké tělovýchovné organizace stál Miroslav Tyrš (rodným jménem Friedrich Emmanuel Tirsch), historik umění a pozdější profesor na UK německého původu, který postupně získával české cvičence a tělovýchovné nadšence pro myšlenku založení českého tělocvičného spolku. Tehdy Tyrš s Juliem Grégrem učinili právní kroky k zaregistrování organizace pod názvem Tělocvičná jednota pražská a právě na 16. února 1862 svolali do Panské ulice do prostor soukromého tělocvičného ústavu založeného Janem Malypetrovem ustavující valnou hromadu, na kterou se dostavilo více než sedmdesát nadšenců.
Průčelí sokolovny vybudované z iniciativy J. Fügnera v roce 1865 obrácené do pražské Sokolské ulice. Tato vůbec první sokolovna byla postavena podle projektu V. I. Ullmanna, a je, navzdory poslední necitlivé přestavbě, dnes právem památkově chráněna.Dalšími osobnostmi, které s novým spolkem sympatizovaly a podporovaly jej, byli např. významný český vědec, rytíř Jan Evangelista Purkyně, novinář a spisovatel Jan Neruda, nejvýznamnější představitel českého romantismu malíř Josef Mánes (syn Antonína Mánesa), politik a novinář Josef Barák, spisovatelka Johana Rottová-Mužáková (známější pod uměleckým pseudonymem Karolina Světlá), či český politik JUDr. Jan Podlipný(známý pokrokový pražský primátor), který se po rozšíření spolku mimo Prahu a založení České obce sokolské stal jejím prvním starostou, zakladatel Slavína a druhý starosta Sokola Pražského, mecenáš a stavitel Petr M. Fischer, a další.
Plastika zakladatelů Sokola Fügnera a Tyrše na rodinném hrobě v Praze na Olšanech. Samotný náhrobek je tvořen sedmimetrovým žulovým obeliskem, jehož vrchol zdobí bronzový sokol s rozepjatými křídly od sochaře Bohuslava Schircha, ulitý v Norimberku. Hrob Fügnera, Tyrše a Renaty Tyršové (roz. Fügnerové) se několikrát v minulosti stal cílem poutí přívrženců sokolské myšlenky.Sokol rovněž stál u vzniku čs. armády – ne nadarmo se první legionářská rota v zahraničí jmenovala „Nazdar!“. Po roce 1918 byli organizací branné moci pověřeni vedle legionářských velitelů rovněž sokolští náčelníci JUDr. Jindřich Vaníček a JUDr. Josef Scheiner. Význam Sokola v této oblasti výstižně dokumentuje i výrok prvního československého prezidenta Masaryka: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa!".
Otcové zakladatelé
Hlavním heslem, které razil Tyrš, bylo „Tužme se!“, Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“, Fügner (který rovněž první přišel v červené garibaldovské blůze, jež se později stala oficiální součástí kroje) prosadil tykání a oslovení „bratře“, Mánes namaloval první prapor a skicy krojů, které později upravil František Ženíšek. Název Sokol, připisovaný pedagogu E. Tonnerovi (od počátku též členu výboru Tělocvičné jednoty), se poprvé uvádí ve stanovách z listopadu 1864, neboť jím zpočátku zakladatelé nechtěli provokovat úřady, protože se jednalo o připomínkou černohorských revolucionářů.
Za pravého duchovního otce Sokola je dodnes právem považován filosof a estetik Tyrš, který do věci vtáhnul své přátele Fügnera a Grégra. Právě Tyrš nejenom že začal zakládat podobné jednoty na venkově, ale především vypracoval tělocvičnou soustavu i metody, a definoval a v jednotách propagoval morální zásady – vytrvalost, kázeň, kolektivismus, lásku k vlasti a k práci. Hlavní důraz od samého počátku kladl na výchovu mládeže, a i proto v roce 1866 prosadil vznik Tělocvičného ústavu pro hochy a dívky při Sokole Pražském. V roce 1871 začal vydávat časopis Sokol, pořádal veřejná vystoupení a výlety za účelem národního uvědomění, a v roce 1882 řídil v Praze na Střeleckém ostrově první všesokolský slet.
Sochařská výzdoba vcelku nenápadného portálu ústředí Tělovýchovné jednoty Sokol Pražský v Žitné ulici pochází z r. 1937. Portál je ze sliveneckého mramoru, a patří k méně známým dílům Ladislava Šalouna (mj. autora Husova pomníku na pražském Staroměstském náměstí, nebo Krakonoše v Hořicích). Levá figura (na snímku) symbolizuje „Vlast“, na pravé straně jí tvoří protějšek podobně pojatá figura muže, symbolizující „Národ“. Jedná se o původní zadní, technický a obytný, trakt sokolovny v Sokolské ulici.Je-li Tyrš považován za duchovního otce nového spolku, je třeba uvést, že Sokol by nevznikl bez zásadního přičinění Fügnerova. Soudí se dokonce, že bez hmotné podpory, kterou Fügner novému spolku poskytoval, by Sokol nepřekonal první léta své existence. Právě on dal brzy po vzniku tělocvičné jednoty popud k výstavbě vlastní tělocvičny s poukazem na nevyhovující prostory, které ke svým účelům zpočátku spolek pronajímal. Do realizace této myšlenky investoval nejenom svoji iniciativu, ale zejména prostředky. Pro novou tělocvičnu koupil rozsáhlý pozemek v blízkosti Slepé brány mezi ulicemi Hradební (nyní Sokolská) a Žitná, a samotnou výstavbu zahájil z prostředků získaných veřejnou sbírkou, do které rovněž značným dílem přispěl. Výstavba byla zahájena v červenci 1863 a proběhla ve velmi krátkém čase – ještě na sklonku téhož roku se v tělocvičně začínalo cvičit. První „sokolovna“ podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna byla do plného provozu uvedena již v roce 1865. Jedná se o budovu mimořádnou svojí rozsáhlostí a účelovostí, která koncepcí předběhla svou dobu nejen rozlohou samotného hlavního tělocvičného sálu (1.100 m2), který je dnes označován jako „Starý“ nebo také Fügnerův sál, ale i vybavením a technickým, administrativním i obytným zázemím. Tělocvična byla doplněna šermírnou, neboť šerm tehdy patřil k populárním sportům, promyšlené bylo umístění šaten a umýváren, osvětlení bylo plynové a vytápění horkovzdušné a voda se pro celý areál čerpala ze studně, která byla na pozemku jednoty. Tato vůbec první sokolovna zbudovaná v novorenesančním slohu, je dnes právem památkově chráněna, neboť její vnitřní uspořádání je z velké části původní, bohatě doplněné štukovou i malířskou výzdobou. Do dnešních dnů prošla sokolovna řadou stavebních úprav, nejrozsáhlejší, bohužel nepříliš citlivě provedenou rekonstrukci, prodělala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Dodnes však slouží svému účelu a právě zde, na adrese Žitná 42, sídlí ústředí Tělovýchovné jednoty Sokol Pražský.
Společenská role Sokola
Sokolská organizace, jak již bylo výše řečeno, sehrála významnou roli při budování českého státu, byla však i ekonomicky velmi silná, proto zejména jejím přičiněním dodnes existuje jen málo obcí bez vlastní tělocvičny – „sokolovny“. Role Sokola v oblasti rozvoje a popularizace tělovýchovy a sportu u nás dodnes nebyla zcela doceněna. V době svého největšího vzestupu měl Sokol na milion členů.
Jako celek byl Sokol často trnem v oku totalitním režimům. Svoji činnost musel poprvé přerušit za 1. svět. války v roce 1915, podruhé byl krutě rozprášen v období protektorátu roku 1941, a potřetí pohlcen tzv. „sjednocenou tělovýchovou“ v období komunistického režimu v roce 1952. Snahu o obnovu Sokola v r. 1968 pak udusila normalizace. V období po roce 1948, podobně jako za obou světových válek, kdy spontánně vznikaly sokolské buňky při bojových jednotkách v zahraničí, udržovali „sokolskou myšlenku“ krajané v emigraci, kteří se již od konce devatenáctého století často sdružovali v zahraničních sokolských pobočkách. Z popudu sokolských jednot v USA, Kanadě, Austrálii, Švýcarsku, Rakousku a v dalších státech západní Evropy vzniklo Ústředí čs. sokolstva v zahraničí, které uspořádalo v letech 1962 až 1990 sedm sletů v různých místech světa. Po obnovení Sokola v ČSR v roce 1990 a navázání styku se zahraničími jednotami vyvstala otázka vytvoření společné zastřešující organizace, kterou se stal v roce 1993 založený Světový svaz sokolstva.
Současný Sokol po posledním a nejdelším násilném přerušení činnosti nyní stále hledá své místo v moderní společnosti a době. Věřme, že společenskou i tělovýchovnou roli určenou svojí slavnou minulostí, převezme současný Sokol se ctí.
Tomáš Frank
Foto: autor
