Lidé v Abecedě

---

10.10.2007 Řekli jsme si, že by bylo hezké kromě autorů alespoň stručně představit svérázné figury, které knihu dávají dohromady především po technické stránce. Tak vznikl článek o lidech Horolezecké abecedy. Tedy nikoli o autorech knihy, ale těch jedincích, kteří se v horších případech potkávají v redakci sedm dní v týdnu, a když zrovna nic nehoří, tak při pravidelných schůzkách jednou za týden.
A od kohopak začít? Podle abecedy? Tak to by bylo přespříliš jednoduché. A protože je to tady samý gentleman, a taky proto, že tady chceme mít alespoň zpočátku nějaký obrázek na který se dá dívat, začneme DÁMOU:

Pavlína MACHKOVÁ: šéfredaktorka nakladatelství

V případě naší knížky se však rozhodla, že bude pro jistotu i technickou a koneckonců i jazykovou redaktorkou a realizátorem. Má s autory zkušenosti, proto dobře ví, že na tak veliký autorský kolektiv je nutné dohlížet!
Co o ní prozradit? Z obrázku je zřetelné, že určitě bude gotik. Nelekejte se prosím, pokud je nám známo, nemá nic společného ani se satanisty, ani s BDSM* komunitou. Prostě se (minimálně podvědomě) hlásí k tomuto slepému vývojovému rameni punku. A pankáč, to ona teda asi bude! Nekompromisní a přísný – alespoň na nás.
P.S. Pokud vás fotografie zaujala, vězte, že Pavlína nabídky k sňatku (v současné chvíli) nepřijímá. Možná by nabídku několik vteřin zvažovala v případě, že byste ve svém nově rekonstruovaném restituovaném zámečku měli opravdu, ale opravdu kvalitní, a opravdu dobře katalogizovanou knihovnu.
Vztah k horolezectví: nevyjasněný. Po horách neleze, ale chodí. O horolezcích ovšem ví všechno podstatné (horolezci jsou blázni jen o málo menší než jeskyňáři, horolezectví je činnost nelogická, s knihami nesouvisející, horolezec se pohybuje prostředím, které je knihám škodlivé). Hory však má určitě radši než komunikaci s grafikem – bezmála tedy lze vztah označit za pozitivní.

Tomáš KUBLÁK: spoluautor knihy a editor dvou kapitol

Formálně pouze editor, ve skutečnosti hnací motor dění. Je také přísný a systematický. V poslední době (co ho moc nepouštíme na skály) se mu s vysokou pravděpodobností podařilo obalit nervy tukem. Už ani nezvyšuje hlas. Jen občas vypadá smutně. To když nedržíme termíny a tváříme se, že jsou gumové.
Co k němu říct? Je v celé věci úplně od začátku. Zatažením této osoby do hry jsem udělal první krok k tomu, že se kniha opravdu zrealizuje. Člověk by řekl, že horolezec bude duše svobodomyslná a jinde než u skály či v horách z principu nespolehlivá. A boldelář navrch. Tak to se Tomáše netýká. Často nám tím leze na nervy, a kolegové v redakci se báječně baví… Zlí jazykové tvrdí, že když jsem se rozhodl tuto knihu napsat, že jsem to pojímal jako hezkého koníčka do důchodu. Angažováním Tomáše jsem si spáchal čáru přes rozpočet.
Vztah k horolezectví: kladný. Lezl by, kdybychom jej pustili na skály… O horách nemluvě

Karel KÁRÁSZ: kapitola sama pro sebe. V týmu působí jako grafik.

Výborný grafik. Jsme opravdu rádi, že jej máme. Duše rozevlátá, umělecká, intelektuální.
Není rád, když proti jeho invenčnímu pojednání stojí realita a praktičnost. Také (jako asi většina grafiků) nemá vztah k psanému slovu. Té šedivé mase, kterou je nutno nalít mezi obrázky.
Jak pomluvit Karla? Velmi snadno… Některým z nás přibylo pár šedivých vlasů kvůli komunikaci s grafikem. Grafik má na všechno dost času. Grafika je těžké dohonit (když přemýšlí o nové věci, myslím, že programově nezvedá telefon). Mobil nemá rád a tudíž ho nejen nepoužívá, ale pro jistotu nevlastní. Na e-maily odpovídá, když má pocit, že na ně došla řada. Prostě umělec.
Vztah k horolezectví: v podstatě pozitivní. Má rád hory a o horolezectví a horolezcích si pořád myslí, že jsou-li stejného slovního základu jako hory, lze v nich nacházet něco pozitivního.

Roman KVASŇA: náš webšéf a dvorní programátor

Umí člověka zaskočit. Myslí dopředu a nemyslí jen v jedničkách a nulách. Třeba se toho časem zbaví. Zatím s ním lze úplně normálně komunikovat! Jako by ani nebyl programátor (třeba to někdo píše za něj…).
Bez něj by spousta věcí neběžela tak, jak má. Třeba stránky a připravovaná diskuse na nich. Zázraky provádí na počkání, nemožné až v noci.
Jen se mu nesmí říct, že něco nespěchá. To potom věc založí zcela. Asi se mu nejlépe pracuje (a výsledky se dostavují) pod tlakem. Pod tlakem usedá zvečera k počítači, aby po ránu nahlásil splnění všech úkolů. Tedy těch, které nikým nebyly naivně označeny za nespěchající. Jeden z nočních ptáků kolem Abecedy. Vždycky mě překvapí, když kolem druhé hodiny ranní začínají docházet e-maily od grafika, admina i šéfredaktorky – ale funguje to, jen začínám být v posledních měsících malinko nedospalý.
Fotku jsme vybrali příznačně. Ne, nelekejte se, není alkoholikem, takhle ale vypadá pokaždé, když se střetne s osobou, která je schopná napsat lepší prográmek než on.
Vztah k horolezectví: veskrze kladný. I mezi horolezci jsou programátoři, horolezci jsou na síti, horolezci se nevyhýbají informačním technologiím.

Jakub LENÍČEK: náš ilustrátor

Jsme za něj vděční – připravil většinu obrázků, které budou tvořit nezpochybnitelně významnou část naší publikace. Nevím jak komu, mně se líbí, a hlavně je považuji za nejlepší, jaké u nás v poslední době kterákoli lezecká učebnice měla.
Jakub je další duše umělecká. Máme to s nimi těžké. Ony (duše) s námi také. Nemá rád krajinky. A šrafování. A nerad předělává obrázky. Občas se bojím hodit mu obrázek na hlavu. Kdyby jen pískal. Děsím se hlavně, že zas bude mít smutné oči.
Nelekejte se, to brčko, které si chystá odpálit, není brčko. On je v podstatě nekuřák, a takhle si balí tabáček do svého příležitostného cíčka**. K cíčku vyžaduje klid, kávičku a rozhovor netýkající se obrázků do Abecedy. Přednost dává vážnějším tématům a moderní historii.
Vztah k horolezectví: v zásadě kladný. Kdyby sám nebyl skalním lezcem, dávno by nám tuhle práci hodil na šíšu.

A kdopak nám to tady zbývá? Jasně. Já.

Tomáš FRANK: „vedoucí autorského kolektivu“, „editor“, „vedoucí projektu“

Ve skutečnosti uzlíček nervů. Dávno za hranou příčetnosti (věřím však, že se mi podaří kruh uzavřít a vyplavat na druhé straně). Nové bílé vlasy jsem přestal počítat.
A víc vám neprozradím; musel bych buď slevit ze své ješitnosti, anebo pomlouvat kolegy.
Vztah k horolezectví: v současnosti žádný. Prošel již všemi stádii. Od horolezeckého instruktora, přes bývalého horolezce vzpomínajícího s láskou na své zážitky, až po předem naštětěného jedince, vyskakujícího při zmínce o čemkoliv začínajícím slovy horo…

Pocta neznámým tvůrcům knih

Každou knihu tvoří především její autoři. Vkládají do ní svoji invenci, inspiraci, ale také své vědění či schopnost smysluplně popsat nějaké dění…
Na výrobě a přípravě každé knihy se však podepisuje řada dalších lidí. Tvoří ji v dobrém i zlém. Od zmíněných autorů a editorů přes lidi zabývající se technickou stránkou věci až po ty, kteří knihu vydávají a prodávají. Knihu dává dohromady široký tým. A i ten vtiskne knize formu, spolupodílí se na obsahu a v konečném výsledku se kniha stává společným dílem autorů a celé řady dalších, pohříchu většinou bezejmenných.

Výše uvedení tak pochopitelně nejsou všichni, kteří se na vzniku naší učebnice podílejí a ještě podílet budou. Přeci jenom si netroufnu úplně ohrožovat vydání právě naší knihy a její prodej tím, že o nakladateli a marketingu napíšu celou pravdu. Vynechal jsem tedy osobu samotného nakladatele, Zdeňka Pobudy (který je neustále v časovém skluzu, což vede k permanentnímu snižování jeho příčetnosti, směřuje k chaotičnosti, nervozitě a přechodným stavům šílenství***), „děvčat z marketingu“ Marcely Wienerové a Petry Pobudové (o kterých bych si nedovolil napsat nic jiného než pravdivé sdělení, že jsou, narozdíl od nakladatele, krásné, mladé a ke všemu se, navzdory průšvihům a chaosu, dokáží usmívat nejenom na zákazníky), vynechal jsem i spolupracovníky, kteří nám celé dílo opakovaně pročítají, kárají za nedostatky a vychytávají chyby – a těch je další desítka, od korektorů přes recenzenty až po lektory (ale na ty se alespoň dostane v tiráži a v poděkování knihy, že…).

Dovolte mi poděkovat lidem, jejichž jména uvádím, i těm, které jsem neuvedl, za všechno úsilí, které knížce věnují, a takto připomenout všechny, kteří stojí u zrodu každé nové knihy a jejichž jméno pak upadne v zapomnění.

Tomáš Frank

---

Poznámky:

* O BDSM se na těchto stránkách nic nového nedozvíte (i když s provazy umíme zacházet skvěle!).

** Cíčko rozhodně není totéž co brčko! Avšak ani o toxikomanii se na našich stránkách rovněž nic nového nedozvíte. Omlouváme se.

*** Osobnost nakladatele a jeho nálady jsou navíc často ovlivňovány událostmi natolik nevýznamnými, jako poněkud nepravděpodobný případ vítězství fotbalových Bohemians 1905 (což naneštěstí pro vyvážený chod nakladatelství není jevem příliš častým). V případě alespoň plichty Bohemkou dosažené, by snad byl nakladatel ochoten připustit, že se připravuje vydání horolezecké učebnice a zavzpomínat i a své amatérské pokusy v Jetřichovických stěnách, které provozuje s intenzitou nepřímo úměrnou k jeho rostoucímu břichu…

---

Zpět na hlavní stranu