VÝROČÍ: 6. 4. 1893 Založení jubilejní dvousté sekce DuÖAV: Reichenberg
06.04.2024 Dnes připomínáme výročí založení jedné ze silných horolezeckých organizací na českém území. V roce 1893 byla v Liberci (německy Reichenberg) založena dvoustá sekce Deutschen u. Österreichischen Alpen-Verein (Německo Rakouského Alpského svazu; DuÖAV) Reichenberg.
Jihotyrolská Cortina, v jejímž okolí si liberečtí horolezci pořídili svoji první chatu na dobové fotografii
Liberec, sídlo sekce Reichenberg; Bismarkovo náměstí v Liberci na dobové pohlednici
Vrchol Ještědu na fotografii z padesátých let, se starou chatou, kterou v minulosti rovněž provozoval liberecký Deutscher Gebirgsverein často v těsné spolupráci s místní sekcí DuÖAV (DAV)
Sáňkařská dráha z Ještědu zbudovaná a provozovaná libereckým Gebirgsvereinem
Znak DGV ze spolkové ročenky
Znak DuÖAV z hlavičkového papíru sekce Warnsdorf
Zejména mezi německy mluvícím obyvatelstvem bylo sdružování v turistických a horolezeckých spolcích velmi populární, koneckonců za zakladatele organizované turistiky (potažmo alpinismu) je v našich zemích dnes právem považován pražský podnikatel německého původu Johann Stüdl, který již v roce 1870 založil v Praze sekci DuÖAV Prag.
Německé spolky (a jejich členové - často bohatí průmyslníci, převážně však příslušníci střední třídy a hlavně inteligence) byly poměrně aktivní nejenom v českých horách, případně skalních oblastech, ale i v Alpách, a záhy začaly budovat celou řadu chat jako např. Stüdlhütte z r. 1868, Alte Prager Hütte z r. 1877, Ascher Hütte (Ašská chata) z r. 1896, velice vzdálené Olperer Hütte v Západních Alpách z r. 1881, Neue Prager Hütte z r. 1904 či dolomitské Karlsbaden Hütte z r. 1908. Koneckonců, ještě v období první republiky měly turistické (a alpinistické) německé spolky asi trojnásobek členů, oproti obdobným českým organizacím, přestože němci tvořili v obyvatelstvu menšinu. Také první, Čechy postavená alpská chata byla vybudována až v r. 1900. Čeští Němci dokázali v Alpách zbudovat více než 40 chat, často pojmenovaných podle českých měst (sídel sekcí) nebo dokonce podle země jako Sudetendeutsche Hütte z roku 1929, či Bohemiahütte, zbudovaná v roce 1934. Jen pražská sekce zbudovala v Alpách 14 horských chat.
Sekce Reichenberg je však od počátku spojena s rozmachem zejména pískovcového lezení v severozápadních Čechách. Obyvatelé významného a bohatého průmyslového města, kterým Liberec bezpochyby byl, brzy začali pociťovat absenci vlastního klubu – organizovaní alpinisté do té doby působili v jiných, a často velmi vzdálených sekcích DuÖAV, nebo byli členy místních turistických a „okrašlovacích“ horských spolků. Tyto organizace však měly pro severočeské horolezce příliš nevyhraněný charakter a široké pole působnosti. S přibývajícím zájmem o blízké skály v Jizerských horách, na žitavsku a o pískovcové lezení, tak přibývalo zájemců o horolezeckou organizaci přímo v místě. Členové sekce také záhy po svém založení významným způsobem zasáhli do historie pískovcového lezení na našem území, kde učinili řadu prvovýstupů, často na dosud nezlezené věže, ale věnovali se i soustavnému vyhledávání dalších lezeckých příležitostí (odtud tedy časté výpady do oblasti Ralské pahorkatiny, sever Dubska ale zejména počátky horolezectví v Jizerských a Lužických horách).
Záhy však okolní terény začínaly být sekci poněkud těsné a její členové začali působit rovněž v Alpách. V roce 1901 zakoupila sekce chatu Barbariahütte u Cortiny v Jižních Tyrolích, kterou v r. 1905 zásadním způsobem přestavěla a přejmenovala na Reichenberger Hütte. Bohužel mírumilovné alpinistické dění přerušila první světová válka, její známý výsledek měl pochopitelně vliv i na činnost Liberecké sekce DuÖAV. Po válce byl rozpuštěn společný AV, Liberecká sekce se stala součástí německého DAV. Zároveň však Jižní Tyrolsko připadlo vítězným Italům a válkou poškozenou Libereckou chatu zabavila italská vláda, která ji později předala horolezcům italským. Držitelem je tak Club Alpino Italiano (CAI) a chata dodnes slouží pod názvem Rifugio Croda da Lago - Gianni Palmieri (označení Gianni Palmieri je pozdějšího data. Palmieri byl lékař, který ve vypjatých chvílích končící druhé světové války v r. 1944 odmítl opustit zraněné o které pečoval, vesměs italské partyzány a jejich rodiny a byl zavražděn příslušníky ustupující německé armády). Liberecká sekce však přišla nejenom o chatu. Na bojištích světové války padlo mnoho libereckých horolezců a konsolidace sekce trvala více než pět let.
V roce 1924 však dal liberecký alpenverein dohromady prostředky, které mu umožnily uvažovat o zřízení nové alpské základny. Nakonec se podařilo vybrat ve Vysokých Taurách vhodné místo obklopené často dosud nezlezenými třítisícovkami v tzv. Bachlenke, u jezera Bodensee ve výšce 2 586 m. Ještě na počátku léta téhož roku zahájili podle plánů stavitele Bruna Pietsche stavbu, a pod vedením Ferdinanda Czastky a Emmericha Soutscheka byla během dvou sezón zbudována další, dodnes sloužící horská chata tzv. Nová Liberecká chata (Neue Reichenberger Hütte). Ta byla do provozu slavnostně uvedena 26. června 1926.
Dalšího rozmachu sekce dosáhla ve třicátých letech minulého století, kromě dalších stavebních úprav ve své chatě v roce 1935 pořídila pod alpským Hochkönigem další objekt, Rupertihaus, jako vlastní středisko lyžařských sportů. I tento, již druhý rozmach liberecké sekce však zmařila válka, po jejímž skončení sekci bezmála definitivně rozprášil odsun, který se týkal i většiny válku přeživších německých horolezců. Mnoho z nich se stalo členy v různých sekcích DAV v Německu (k tradici sekce Reichenberg se tak dnes hlásí mj. i např. Žitavská sekce DAV). Nejvíc zbylých členů se však soustředilo v Rakousku kolem spisovatele a legendárního severočeského „pískaře“ Rudolfa Kauschka. V r. 1951 byla v rámci velké sekce OEAV Edelweiss založena liberecká skupina, a v roce 1953 obnovena při OEAV sekce pod původním názvem, tedy Reichenberg, která v r. 1957 získala zpět do svého vlastnictví i Neue Reichenberger Hütte, kterou postupným zvelebováním přivedla až k současnému pohodlnému a ekologickému standardu mezi rakouskými horskými chatami.
Nesporně zajímavé jsou i současné liberecké česko-rakouské vztahy. Zatímco liberecký alpenverein byl obnoven v Rakousku již v padesátých letech, známý Jizersko-ještědský horský spolek (původně Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (DGV), nebo jen Německý horský spolek – Deutscher Gebirgsverein) původně založený v roce 1884 z popudu libereckého velkoprůmyslníka a propagátora turistiky Adolfa Hoffmanna, mohl být obnoven až v devadesátých letech. Současný Jizersko-ještědský horský spolek vznikl v roce 1996, sídlí (jak jinak) v Liberci a patří k největším dobrovolnickým organizacím působících v Jizerských horách. Nejznámější je zejména díky své rozsáhlé publikační činnosti. Spolek ovšem navazuje na původní tradice, ke kterým patří i obnovování kontaktů, takže není divu, že svá výroční zasedání celkem běžně pořádá v Neue Reichenberger Hütte, zbudované v Taurách libereckými horolezci.
Poznámky a odkazy:
Rudolf Kauschka
Nepochybně nejznámějším členem sekce Reichenberg byl liberecký básník a propagátor horolezectví, spisovatel Rudolf Kauschka (2. 10. 1883 - 2. 4. 1960). Proslul jako známý prvovýstupce počátku minulého století působící v severočeských pískovcích, saském Švýcarsku, Lužických horách. Později působil i v Alpách, kde rovněž absolvoval řadu výstupů i prvovýstupů. Aktivně lyžoval, velmi dobrých výsledků dosahoval v běžkařských závodech a mj. se stal v r. 1914 prvním mistrem Evropy v jízdě na saních (v roce 1928 vicemistr). V Jizerských horách je na jeho počest pojmenována Kauschkova věž, v Alpách 2 903 m vysoký vrchol a pochopitelně jeho jméno nese (nebo se používá) i pro mnoho jeho cest. Kauschkův syn Manfred uskutečnil r. 1937 společně s druhy prvovýstup na Kobylu v Příhrazech. V padesátých letech se odsunutý český Němec Rudolf Kauschka přičinil o obnovení sekce Reichenberg při OEAV.
„Liberecké chaty“ v Alpách:
- Stručná historie Reichenberger Hütte
- Sekce OeAV Reichenberg – Nová Liberecká chata ZDE a ZDE
- Barbariahütte; pozdější Reichenberger Hütte, nyní Rifugio Croda da Lago - Gianni Palmieri ZDE
-tof-
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz,
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.
