VÝROČÍ: 16. 8. 1918 vznikl Parque nacional de Ordesa y Monte Perdido
16.08.2024 Mezi nejstarší evropské národní parky patří Ordesa y Monte Perdido, ve španělské - aragonské části centrálních Pyrenejí. Původně se jednalo o park menší rozlohy, zahrnující pouze Valle de Ordesa, který byl 13. 7. 1982 rozšířen o území zahrnující druhou nejvyšší pyrenejskou třítisícovku Perdido. Od roku 1997 je zahrnut do biosférické rezervace Ordesa-Viñamala a v tomtéž roce byl společně s rozsáhlým přeshraničním parkem Parc National des Pyrénées na francouzské straně hřebene prohlášen světovým dědictvím UNESCO.
NP Ordesa y Monte Perdido byl druhým španělským NP, neboť v červenci téhož roku byl vyhlášen rovněž park v severošpanělském pohoří Picos de Europa. Jedná se o vysokohorskou pyrenejskou oblast nesporně obrovského přírodovědného významu. Původní, relativně nevelké území zahrnující kaňon řeky Ordesa a nejbližší okolí, bylo v roce 1918 vyhlášeno zejména k ochraně kozorožce pyrenejského (Capra pyrenaica pyrenaica), endemitického poddruhu, jehož poslední kusy zde na počátku století přežívaly. Celá zbylá populace pyrenejského kozorožce, který byl původně poměrně hojným druhem obývajícím celé Pyreneje se nakonec soustředila výhradně zde. Poslední žijící jedinec tohoto druhu uhynul v lednu 2000 (vědci se z jeho tkáně pokusili naklonovat dalšího jedince, který však zemřel po několika hodinách).Přesto však zůstává park útočištěm řady dalších vzácných, často ohrožených nebo kriticky ohrožených živočišných druhů (včetně některých endemitů), největší šelmou zde je medvěd hnědý. K pravděpodobně nejzajímavějším savcům patří hmyzožravec vychuchol pyrenejský, vyskytuje se zde mlok pyrenejský (na snímku) a jako v celém španělsku je zde velmi rozmanitá zejména avifauna. Neobyčejně bohatá je i flóra národního parku. I v rostlinné říši se park (jako ostatně celé Pyreneje) může pochlubit řadou endemitů. Bohatství druhové diverzity je dáno zejména polohou, na které se stýkají alpinské a kontinentální druhy s vlivy Atlantiku a Středozemního moře (není ostatně náhodou, že Iberský poloostrov, jehož rostlinstvo patří z části k středomořské či mediterální části holoarktické oblasti a z části k podoblasti eurosibiřské a její atlantsko-evropské provincii, patří k nejbohatějším v Evropě - oproti některým evropským zemím bylo ve Španělsku zaznamenáno až několikanásobně více rostlinných druhů). K symbolům národního parku patří alpská protěž a orel skalní, dva druhy, které právě zde jsou relativně velmi hojné.
Národní park se vyznačuje ohromujícím kontrastem mezi vysoce položenými polohami, a bohatou vegetací v údolích četných horských řek. Nejvýše položené oblasti jsou téměř aridní – nad 2000 metrů panuje extrémní sucho, veškerá srážková voda rychle mizí v rozpustných horninách, zatímco nižší polohy jsou hojně zalesněné. Typický ekosystém horských lesů leží ve výškách od 1500 do 1700 metrů a tvoří jej zejména buky, jedle, borovice černá a pyrenejská, dub pyrenejský, a v menší míře bříza, jasan, vrba, zimostráz. Vyskytuje se v nich i cesmína ostrolistá, javory (francouzský a klen), vřesy, střemchy, janovce, lýkovce, zimolezy a další (horní hranice lesa je posunuta oproti střední Evropě až o 800 metrů, nejvýš na našem kontitentu). Nad 1700 metrů se nachází typická vegetace alpínských luk, se kterou se lze často setkat až v třítisícové výšce. Relativně vysoko (někdy až do 1900 metrů) lze nalézt borovice, zimolezy (buxusy) a pěnišníky (rododendrony).
Tuto neuvěřitelnou rozmanitost přírody parku způsobuje kromě polohy samé i neobyčejně členitý terén. Jedná se o nejmohutnější vápencový masiv v Evropě, jehož největší výšku představuje Monte Perdido (3 355), který byl v průběhu čtvrtohor tvarovaný ledovcovou erozí (poslední, dnes rychle se zmenšující ledovec, se nachází na severní straně Monte Perdida), kterou v současné překrývá krasová transformace krajiny, rozbrázděné četnými hlubokými kaňony s řadou jeskyní, velkých propastí a dalších povrchových i podzemních krasových jevů.
Celé území národního parku nabízí rovněž řadu příležitostí k nejrůznějším sportovním aktivitám. Nejčastější je provozování vysokohorské turistiky (ostatně přímo parkem prochází i legendární Gran Recorrido - Senda Pirenaica (pyrenejská stezka) GR11. Park nabízí i lyžařské a zejména skialpinistické terény, řadu možností horolezeckých a lezeckých, ale i speleoalpinismus.
-tof-
Odkazy:
Ochrana přírody, národní parky a rezervace na stránkách Horolezecké abecedy
- VÝROČÍ: 1. 3. 1872 byl vyhlášen první národní park v historii
- VÝROČÍ: 23. 3. 1967 byl vyhlášen Parc national des Pyrénées
- VÝROČÍ: 1. 4. 1988 vznikl národní park Malá Fatra
- VÝROČÍ: 10. 4. 1872 proběhl poprvé „Den stromů“
- VÝROČÍ: 17. 5. 1963 vyhlášení prvního českého národního parku
- VÝZNAMNÝ DEN: 24. 5. Evropský den parků
- VÝROČÍ: 1. 7. 1999 vyhlášení nejmladšího českého NP
- VÝROČÍ: 16. 8. 1918 vznikl Parque nacional de Ordesa y Monte Perdido
- VÝROČÍ: 28. 8. 1838 Jiří Buquoy zřídil první rezervaci v Čechách
- VÝROČÍ: 24. 9. 1906 byl vyhlášen Devils Tower National Monument
- VÝROČÍ: 1. 10. 1890 byl v Kalifornii vyhlášen Yosemite National Park
- VÝROČÍ: 1. 10. 1967 ve Sněžných horách byl zřízen Kosciuszko National Park
- VÝROČÍ: 1. 10. 1997 byl v Bukovských horách zřízen Národný park Poloniny
- VÝROČÍ: 30. 10. 1954 byl vyhlášen Babiogórski Park Narodowy
- VÝROČÍ: 3. 11. 1980 byla zřízena CHKO Bílé Karpaty
- VÝROČÍ: 18. 12 1949 vyhlášení TANAP
Foto: tomas.frank@horolezeckaabeceda.cz
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.