OSOBNOST: 6. 8. 1885 zahynul v jižní stěně Meije Emil Zsigmondy
06.08.2024 Jen několik dnů po prvním úspěšném přechodu hřebene, resp. všech tří hlavních vrcholů Meije (La Meije, 3 984) v Dauphinéských Alpách, které Zsigmondy podnikl se svým bratrem Otou a skvělým horolezcem Ludwigem Purtschellerem, se tento odvážný Rakušan pokusil o prvovýstup jižní stěnou téže hory. Zde se však Emil před zraky svého bratra náhle zřítil, a pádem přetrhl i jistící lano. Zahynul první významný horolezecký metodik.
Dhaupiné, na starších mapách označované jako Masiv Pelvoux nebo Masív Écrins ve Vnějších krystalických Alpách patří dodnes k nejdivočejším a nejhůře dostupným oblastem nejen ve francouzských Alpách, ale v celém tomto rozsáhlém pohoří. Přestože Dauphinéských Alpám vévodí hora Barre de Écrins (nejzápadnější a také nejjižnější alpská čtyrtisícovka), všechny horolezce vždy nejvíc lákala méně, než Meije, která si nejenom díky své odlehlosti a nedostupnosti udržela dlouhý čas pověst hory nezlezitelné. Mezi prvními, kdo se pokusil o výstup byl např. známý Edward Whymper i Meta Brevoortová. Celkem bylo podniknuto osmadvacet pokusů o prvovýstup, který však čekal na „domácí“. Teprve v roce 1877 na její vrchol vystoupil „nejlepší z Kafistů“ (jak se přezdívalo členům francouzského alpského klubu CAF), Henri Emmanuel Boileau de Castalnau, známý jako „vítěz z Meije“ s vynikajícími vůdci otcem a synem Gaspardovými (Pierre Garpasrd st. a ml.), a o dva roky později ji zdolali Angličané na svoji dobu mimořádně odvážně – bez vůdců.
V roce 1885, kdy pod horu přijeli Rakušané, ještě Meije zdaleka neztratila všechny tajemství ani pověst. Pod horou tehdy stanul sám Ludwig Purtscheller, který v té době měl na kontě tisícovku alpských výstupů a řadu odvážných prvovýstupů. Ten si do týmu mj. přibral sourozence Emila a Otu Zsigmondyho, kteří byli oba, navzdory svému mládí, považováni za špičkové lezce, a mladý Vídeňský lékař Emil se zároveň prosadil i v teoretické rovině. Kromě článků publikovaných v alpských ročenkách, mu ve stejném roce vyšlo poprvé pozoruhodné a svým způsobem převratné dílo Die Gefahren der Alpen.
Rakouská skupina ve složení Purtscheller, a Oto a Emil Zsigmondy 27. července podnikla vůbec první přechod hřebenu Meije. O několik dnů později chtěli bratři Zsigmondyovi tentýž výlet podniknout ještě s profesorem Schulzem, který se pro zranění ruky prvního přechodu nemohl zúčastnit. Emil však navrhl otevřít novou cestu, v naprosto nedostupně vyhlížející jižní stěně hory. Tato stěna se však Emilovi stala osudnou. Jižní stěna byla zdolána až v roce 1912, když si před tím vybrala ještě další oběť. Stěnu zdolali další Rakušané, bratři Mayeorovi a vyhlášený horský vůdce Angelo Dibona, proslavený svými výstupy v Dolomitech.
V osobě Emila Zsigmondyho odešel první významný horolezecký metodik, na jehož stěžejní učebnici navazovaly prakticky všechny díla horolezecké metodiky minimálně do sedmdesátých let minulého století. Tímto převratným dílem byla již zmíněná učebnice Die Gefahren der Alpen, ve které jako zcela první např. definoval objektivní a subjektivní nebezpečí v horolezectví (tato publikace byla po jeho smrti doplněna Wilhelmem Paulckem, a dočkala se celé řady dalších vydání (v této podobě vycházelo ještě na konci dvacátých let letech minulého století, kdy bylo stále považováno za stěžejní dílo z oblasti horolezecké metodiky), další zásadní Zsigmondyho dílo, Im Hochgebirge, vyšlo až v roce 1889, tedy posmrtně.
Emil Zsigmondy pocházel z typicky středostavovské rakousko-uherské rodiny, ve které nebyla nouze o finanční prostředky, ale zejména o celkovou kultivovanost. Společně s bratry (ze kterých je nesporně nejznámější Richard Adolf, významný přírodovědec, chemik a nositel Nobelovy ceny), byl vychováván v úctě ke vzdělání a lásce k přírodě. Rodina, původem pocházející z Maďarska, žila ve Vídni, kde většina sourozenců rovněž vystudovala. Všichni se věnovali tradičnímu alpinismu, byť opravdového věhlasu dosáhli pouze Ota a Emil.
Zsigmondy patřil k nové vlně rakouských horolezců, kteří šli ve stopách Alberta F. Mummeryho, posledního "velkého Angličana" ranného období alpinismu. Tito horolezci rozvíjeli Mummerym utvářenou a definovanou zcela novou koncepci. Ta pozvedla amatérský alpinismus na úroveň, odsouvající dosavadní vývoj v tradičním horolezectví do retrospektivního významu. Před Zsigmondym, Purtschellerem a dalších Rakušanech této etapy patřily výstupy bez vůdců k ojedinělým a velmi oslavovaným činům, po nástupu rakouské nové vlny, která definitivně pohřbila anglickou nadvládu v Alpách, se naopak tradiční (prvo)výstupy klienta a jeho vůdců staly spíše zřídkavým jevem. Technická úroveň amatérských lezců si mnohdy v ničem nezadala s uměním nejlepších vůdců, a tento převrat definitivně uzavřel jednu historickou vývojovou etapu a otevřel prostor pro nové a zejména mimořádně obtížné prvovýstupy na již nejlehčí cestou dostoupené vrcholy. Nastal čas oddělení tradičního alpinismu od horolezecké špičky a nůžky obou těchto vývojových větví horolezectví se od té doby rozvírají stále víc.
-tof-
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz a www.horolezeckametodika.cz
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.
