VÝROČÍ: 14. 7. 1865 prvovýstup a tragédie na Matterhornu
14.07.2024 Jako první stanulo na vrcholu Matterhornu (4 478) anglické družstvo ve složení Whymper, Hudson, Hadow, Douglas, Croz a Tangwalder. Prvovýstup se však v průběhu sestupu změnil v první velkou známou tragédii v dějinách horolezectví. Většina prvovýstupců zahynula při pádu do tisícimetrové hlubiny.
Idealizovaný prvovýstup 1865 (Gustave Doré)
Slavný obraz známé tragédie (Gustave Doré)
Matternhorn na dobovém vyobrazení (cca 1890)
Matternhorn na dobovém vyobrazení (z r. 1900)
Matternhorn na dobové fotografii (cca 1920)
Tři neústupní
První Whymperůvy pokusy se odehrály při jeho druhé návštěvě Alp, v roce 1861. Tehdy také vznikl nikdy nikým nevypsaný, o to však urputnější závod o prvovýstup. Jeho účastníky byli další Angličan, profesor John Tyndall (mimochodem, významný fyzik, jehož jmého se dodnes objevuje v učebnicích a encyklopediích, které jen málokdy – a když tak zcela mimochodem poznamenávají, že se rovněž jednalo o výborného horolezce), a italský horský vůdce Jean Antonie Carrel. Závod pokračoval i v roce 1862, kdy se Whymper dostal 500 metrů pod vrchol, ale jako obvykle vůle chyběla u jeho průvodců. Podnikl tedy jeden pokus zcela sám, kdy svůj výškový rekord posunul o další stovku, další pokus s Carrelem, jeden s vůdcem Lukem Meynetem. V dalším pokuse se spojili zbývající dva „soutěžící“ a na vrchol málem jako první vystoupili Carrel a Tyndall, skončili však 200 metrů pod vrcholem. V roce 1863 podnikl Whymper další pokus, ten však selhal na špatném počasí. V roce 1864 podnikl prvovýstupy na Barre des Écrins, Mont Dolent, Aiguille de Trélatére a Aiguille d´Argentiére, na nichž si vyzkoušel nové vůdce.
Přestože příležitostně konkurenti Tyndall, Carrel a Whymper podnikali pokusy společné, více bylo vzájemného házení klacků pod nohy i nevraživosti. Rovněž snaha být prvním a konkurenty předeběhnout vedla k stále smělejším výkonům. Faktem rovněž je, že složitá povaha hlavních protagonistů nepřipustila účelnou spolupráci. Když ze „závodu“ nakonec „odstoupil“ Tyndall, vyhrotilo se soupeření mezi Angličanem a Italem na nejzašší možnou míru.
Prvovýstup a tragédie
Ze Zermattu vyrazila 13. července 1865 sedmičlenná skupina ve složení Edward Whymper, reverend Charles Hudson, sir Francis Douglas, a teprve devatenáctiletý Robert Douglas Hadow, vikář v Skillingtonu, a zkušení horští vůdci Michel Auguste Croz z Chamonix a Pierre Tangwalder ze Zermattu. Skupinu doprovázeli rovněž dva najatí nosiči, z nich jeden byl Tangwalderův syn, rovněž Pierre, který vrcholovou skupinu doprovázel do značné výše, kde na ni čekal. Prvovýstupců bylo tedy šest, a ne sedm, jak ukazuje slavný idealizovaný obraz prvovýstupu, jehož reprodukce každý slušnější článek (tedy i ten náš) o tomto počinu doprovází. Autorem je Gustave Doré, který je rovněž autorem stejně slavného obrazu matterhornské tragédie.
Výstup probíhal podle předpokladů, Whymper i Croz znali cestu téměř k vrcholu, znali klíčová místa a byli dobře připraveni i na obtíže, které může přinést vrcholová pyramida. Tito dvas také vrcholu dosáhli téměř hodinu před zbytkem výpravy, a měli tak čas zbudovat zde kamennou mohylu a vztyčit improvizovaný prapor na holi.
Problémy nastaly až při sestupu, kdy celá skupina navázaná na lano byla náhle stržena již zcela vysíleným Hadowem do severní stěny. Jediný, kdo se dokázal včas zachytit a vzepřít pádu byl Tangwalder, jehož a zároveň i Whymperovým (který sestupoval úplně poslední) štěstím bylo, že lano neudrželo nápor a prasklo. Hadow, Croz, Hudson a Douglas dopadli o 1 200 metrů níž na ledovec. Z celé skupiny se tedy vrátili pouze Whymper a Tangwalder se svým synem. Ostatní zde, po slavném a vytouženém prvovýstupu, zahynuli.
Epilog
Tři dny po tomto slavném výstupu a neméně slavné tragédii vystoupil na vrchol Matterhornu i Carrel. Ve společnosti abbého Gorreta, Jeana Babtisty Biche a Luka Meyneta vystoupil 17. července 1865 na vrchol i dlouholetý Whymperův konkurent Lionským hřebenem (z italské strany). Otevřel tak cestu k přechodům hory, které se záhy staly velmi ceněným alpinistickým podnikem.
-tof-
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.
