VÝROČÍ: 26. 6. 1492 prvovýstup na Mont Aiguille
26.06.2024 Jeden z prvních výstupů který je historicky zdokumentován se odehrál koncem patnáctého století ve Francii. Antoine de Ville de Dompjulien s doprovodem vystoupil z příkazu krále Karla VIII. na Mount Auguille (2 085), nejmohutnější štít pásma Vercors v předhůří francouzských Alp. Zdolal tak horu, na kterou dodnes nevedou jiné, než lezecké cesty.
Datum tohoto výstupu bývá často uváděno jako den, kdy se zrodilo horolezectví. Zcela tak je pomíjen např. výstup, který „pro radost“ podnikl veliký italský básník Francesco Petrarca již ve čtrnáctém století, o kterém víme z jeho korespondence, ale i např. výstupy Leonarda da Vinci z druhé poloviny patnáctého století, který se intenzivně zajímal o alpskou krajinu, jak dokládají jeho četné nákresy.
Zároveň lze těžko hovořit o horolezectví v současném slova smyslu. Sportovní motivace výstupu byla jaksi potlačena nutností plnit příkazy „shora“ (v tomto pojetí by za opravdu prvního horolezce měl být pokládám svrchu zmíněný Petrarca). Výstup na Mount Auguille v tomto kontextu tedy zůstává zkrátka jen jedním z výstupů, které v hluboké historii lidé vedení různou motivací provedli. Nic mu to však neubírá na exkluzivitě. Zcela nepochybně se jednalo o výkon, který i z dnešního pohledu lze označit za hodnotný.
Sám výstup patří k dobře zdokumentovaným. Shodou okolností k němu došlo ve stejný rok, kdy Kryštof Kolumbus doplul do Ameriky, a který je proto považován za přelomový, či spíše symbolický – konec středověku, počátek novověku.
Antoine de Ville se na výpravu vydal v četném doprovodu, ve kterém neopomněl na duchovního, ale zejména na tesaře a vojáky, specialisty na zlézání hradeb. Po dosažení vrcholu písemně požádal o přítomnost notáře, který by jeho výkon úředně stvrdil. Toho se však nedočkal, přivolaný úředník na úpatí hory usoudil, že byrokratické povinnosti mají přeci jenom jisté hranice. Přestože tedy prvovýstup nebyl ověřen notářsky, existuje řada dokladů o jeho průběhu ať již ze svědectví přímých účastníků, nebo svědků – pozorovatelů. Výstup se totiž stal pro široké okolí událostí hodnou pozorování a zaznamenání už proto, že skupina která dosáhla vrcholu, zde několik dnů (v očekávání příchodu notáře) setrvala.
Zajímavé je, že na svůj druhý „oficiální“ výstup si hora musela počkat tři a půl století. V červnu 1834 na ni zamířila výprava vedená Jeanem Liotardem z Trézanne, kterého doprovázelo několik dalších osob, od místního faráře až po mlynáře. Většina účastníků však výstup v jeho průběhu pro značnou obtížnost vzdala, pouze Jean Liotard pokračoval a dosáhl vrcholu. Tentýž Jean Liotard rovněž v roce 1849 vztyčil na vrcholu železný kříž. První „turista“, který na horu vystoupil, byl v roce 1877 E. Rochat, z pařížské sekce francouzského alpského klubu (CAF), a v letech 1879 – 1880 zde sekce CAF Isére instalovala řetězy a skoby zjednodušující výstup. Tím se mohutná hora, při pohledu zepředu připomínající maják vysoko trčící nad své okolí, stala poměrně dostupnou a navštěvovanou.
-tof-
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.
