OSOBNOST: 18. 3. 1933 Zemřel Luigi d´Abruzzi
18.03.2024 Dnes připomínáme badatele, který vstoupil do dějin horolezectví nejen několika smělými prvovýstupy v Americe a Africe, ale i systematickým průzkumem u Čchokori (K2), a zasáhl i do polárního výzkumu a dějin dobývání severního pólu. U somálského Jowharu 18. 3. 1933 zemřel admirál Luigi d´Abruzzi.
Luigi Amadeo Giuseppe Ferdinando Francesco di Abruzzi,
vévoda savojský (29. 1. 1973 Madrid – 18. 3. 1933 Jowhar)
Titulní stránka Abruzziho nejznámějšího díla On the „Polar Star“in the Arctic Sea, vydaného v r. 1903 v Lodýně
Hřbet Abruziho titulu On the „Polar Star“in the Arctic Sea
Abruzzi napsal i svém prvním významném prvovýstupu na Aljašce; vydáno v Londýně v r. 1900
S Umbertem Cagnim publikoval rovněž v prestižních institucích; Societa Geografica Italiana v r. 1901
Abruzziho životopis vydaný v roce 1997 v Seatlu.
Téma Abruzziho výstupů je za oceánem stále živé – historie Mt. St. Elias vydaná v r. 1997
Mladý vévoda se již od dětství věnoval alpinismu, jak ostatně - stejně jako vojenskou kariéru, velela rodinná tradice. Již jako devítiletý vystoupil na Mt. Blanc a Mt. Rosa. Jeho zájmy byly spíše geografického rázu, ostatně svědčí i o tom jeho vědecká bibliografie, a studiu geografii a kartografie se věnoval i v rámci své kariérní přípravy.
V roce 1893 zahájil svoji cestu kolem světa. Při ní podnikl jeden ze svých prvních smělých prvovýstupů, když v roce 1897 vystoupil na 5 489 m vysoký Mount Saint Elias (druhou nejvyšší horu severní Ameriky) na aljašské hranici Kanady a USA.
St. Elias je dodnes považovaný za velmi obtížný cíl nejenom pro zpravidla velmi špatné počasí zde panující, ale i nedostupnost pozemní cestou.
Koncem století se Luigi d´Abruzzi zapojil do souboje o dosažení severního pólu. Členové jeho expedice dosáhli 13. 3. 1900 86° a 34´ severní šířky a překonali tak dosavadní Nansenův rekord. Nejcennější však byly výsledky vědeckého výzkumu kterých výprava dosáhla v průběhu přezimování v Arktidě.
Další horolezecké expedice neúnavného Abruzziho mířily do Afriky, kde operoval v oblasti třetího nejvyššího afrického masivu Ruvenzori. Zde podnikl vpravdě objevitelskou činnost. Na konto si připisal 16 prvovýstupů na dosud nezlezené vrcholy, vysoké zpravidla mezi čtyřmi a půl až pěti tisíci výškových metrů, mezi nimi i samotný třetí nejvyšší vrchol Afriky Ruvenzori vysoký 5.119 m. Jeden z dosažených štítů (Mount Luigi di Savonia vysoký 4 627m) dnes nese jeho jméno.
Přestože v Africe je po Abruzzim pojmenovaná celá hora, světové proslulosti v horolezeckých kruzích se dočkal až díky svým výpravám karákorámským. Zde téměř dosáhl vrcholu Chogolista (Bride Peak - 7 665 m), na kterém musel pro nepříznivé počasí zastavit postup ve výšce 7 498 m. Tím ustanovil tehdy platný světový výškový rekord (jen mimochodem pro zajímavost: hora Chogolista se v roce 1957 stala osudnou Hermannu Buhlovi, její vrchol byl dosažen až v r. 1975).
Nejvýznamnější je však Abruzziho působení na svazích druhé nejvyšší hory světa Čchokori (K2 – 8 611 m, považované dodnes za nejtěžší osmitisícovku) v roce 1909. Zde dosáhla jím vedená výprava výšky 6 666 a vytyčila směr velmi obtížnou cestu jihovýchodním (Abruzziho) pilířem. Cesta se později ukázala jako správná, jak prokázal již Fritz Wiessner ve třicátých letech. Právě Abruzzim vytyčenou cestou na vrchol této hory vystoupili v roce 1954 prvovýstupci z italské expedice. Ti, i díky zkušenostem Američanů, dokázali překonat nebo obejít všechna klíčová místa. Cesta Abruzziho pilířem je dnes považována za "normální" výstupovou trasu. Podruhé byla úspěšně prostoupena až v r. 1977, při teprve druhém úspěšném výstupu na vrchol hory. Luigi d´Abruzzi tak položil pěkný základ, který Italové dokázali v roce 1954 definitivně potvrdit svým prvovýstupem – „Kádvojce“ se dodnes říká „italská hora“.
Tímto úspěchem u K2 však bohužel Abruzziho horolezecké expedice skončily. Princ se byl nucen věnovat vážnějším záležitostem, blížila se světová válka, a italský admirál v aktivní službě musel „do práce“. O Abruzziho úspěšné vojenské, resp. námořní kariéře se lze dočíst jinde, proto ji nebudeme rozebírat. Lze si jen povzdechnout nad přerušeným karakorámským výzkumem. Ostatně z historie horolezeckého působení na dalších asijských velikánech je patrné, že nebýt dvou velkých, rychle za sebou jdoucích válek, asi by se dějiny himálského horolezectví psaly jinak.
Po roce 1918 se savojský princ už k vážnému horolezectví a objevitelským cestám nevrátil. Věnoval se nadále cestování, ale i humanitárním projektům zejména v Africe, kde jej také roku 1933 v Somálsku zastihla smrt.
-tof-
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.
