Horolezecká abeceda - ilustrace

VÝROČÍ: 3. 11. 1980 byla zřízena CHKO Bílé Karpaty


VÝROČÍ: 3. 11. 1980 byla zřízena CHKO Bílé Karpaty03.11.2016 Romantické pohoří, které je považováno za jedny z našich posledních pohraničních hor které neúpí pod náporem komercializace je v ochranářských mýtech považováno za idylický ráj, kde v souladu čistém jako studánka vedle sebe funguje ochrana přírody, usedlíci a jejich hospodářské zájmy i měkké formy turistiky. Každopádně jde o unikátní ukázku krajiny dlouhodobě kultivované lidskými aktivitami, která si však udržela či dokonce rozšířila svoji vysokou druhovou rozmanitost.

V případě Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty hovoříme o CHKO bilaterálního charakteru, neboť na české zvláště chráněné území přímo navazuje zahraniční chráněné území, které má obdobný statut, název i obdobně nastavené ochranné podmínky – CHKO Biele Karpaty, která se nachází na území Slovenské republiky a byla v rozloze 435 km2 vyhlášena v roce 1979.
České CHKO zaujímá rozlohu 715 km2 a mimo samotné horském pásmo Bílých Karpat zasahuje rovněž do Vizovické vrchoviny a částečně i do Dolnomoravského valu. Zároveň pak Bílé Karpaty, kromě toho, že se v tomto případě jedná o bilaterální chráněné území, byly pro své zcela nesporné přírodní a krajinné kvality v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO zařazeny 15. dubna 1996 mezi evropské biosférické rezervace.

Geologické a geomorfologické poměry
CHKO Bílé Karpaty, resp. Biele Karpaty jejíž osu tvoří samotné těleso Bílých Karpat, nejvyššího pohoří jihozápadního okraje vlastního karpatského horského systému; geologicky náleží k Západním Karpatům, které jsou součástí středoevropských alpid. Jejich geologická stavba je výsledkem horotvorných pohybů v druhohorách a třetihorách. Většina území CHKO patří do západního úseku flyšového pásma Karpat. Pouze mezi Sudoměřicemi a Strážnicí zachází do CHKO asi 2 km široký pruh neogénu. Magurský flyš je budován intenzívně zvrásněnými terigenními mořskými sedimenty křídy a starších třetihor s dominancí flyšové facie. Jde o mnohonásobné střídání jílovců, prachovců, pískovců a slepenců ve vrstvách silných zpravidla od několika cm až do několika metrů. Flyšové sedimenty dosahují velkých mocností (až přes 1000m). Všechny paleogenní a neogenní horniny jsou překryty málo mocnými usazeninami kvartérními (svahové hlíny, sutě, fluviální sedimenty apod.). V okolí Bojkovic, Bánova, Komně, Nezdenic a Starého Hrozenkova došlo v neocénu k intruzi žil neovulkanitů z trachyandezitů a čedičů do vrstev sedimentů. Na tyto intruze jsou v lomu Bučník vázány významné mineralogické výskyty (je zde popsán výskyt 51 nerostných druhů).
Bílé Karpaty patří k makrotypu horské erozně-denudační krajiny mírného pásma s nejvyšším bodem Velkou Javořinou (970 m n. m.). Základním fyziologickým znakem tohoto krajinného makrotypu je členitost povrchu. Dalším výrazným znakem, vyplývajícím z jejich polohy, je zpravidla bystřinný charakter toků se značným spádem a převahou erozních procesů nad akumulační činností.
Reliéf je tvořen převážně plochými, širokými a nepříliš dlouhými hřbety, které jsou rozčleněny hlubokými otevřenými údolími bez strmých svahů. Různá odolnost flyšových hornin se promítá do celkového reliéfu terénu. Geomorfologicky se výrazněji uplatňují pouze odolnější pískovce, které budují nejvyšší horské partie, např. Velká Javořina a Velký Lopeník. V místech s méně odolnými horninami jsou převážně mírné, dlouhé svahy, oblé, měkce modelované hřbety a rozsáhlé pedimenty. Charakteristickým a velmi častým jevem v místech měkčích (jílovcových) hornin jsou sesuvy. V lesních porostech občas způsobují značné škody, zvláště tam, kde pěstební postupy neberou ohled na toto riziko.

Člověk a příroda
Celá oblast, ale zejména její jižní část, byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Přesto, nebo právě proto se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech lze hovořit o harmonické krajině, která naštěstí dosud zůstala ušetřena současných civilizačních tlaků.
Rozsáhlá historická odlesnění v Bílých Karpatech měla velmi často charakter krajinářských úprav citlivě využívajících zdejších přírodních podmínek. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Z přírodovědného hlediska jsou tyto květnaté karpatské louky pozoruhodné především bohatostí rostlinných společenstev s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Díky tomu patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Dalším neméně cenným prvkem jsou rozsáhlé lesní komplexy v centrální a severní části pohoří z celou řadou typických prvků karpatské květeny i fauny.
Krajinný ráz střední a severní části Bílých Karpat je dotvářen poměrně řídkým osídlením pasekářského či kopaničářského typu, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou architekturou celých obcí (Lopeník, Vyškovec, Žítková). Pro západní část CHKO jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými soliterními stromy. Střední část CHKO v širším okolí Starého Hrozenkova se nazývá Moravské Kopanice. Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17.–18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček. Severovýchodní část pohoří v okolí Valašských Klobouk a Brumova patří k Valašsku. Krajina zde již připomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostředně navazují.
Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj a v neposlední řadě odlehlost od průmyslových středisek umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť, od teplomilných šipákových doubrav po pralesovité horské bučiny, od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám a nejrůznějším typům drobných lesních i lučních mokřadů. Bílé Karpaty se staly pojmem především jako území s nejvyšší diverzitou a s největší kvantitou vstavačovitých rostlin (orchidejí) ve střední Evropě. Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí z Bílých Karpat území mimořádně cenné i v evropském kontextu.
Historický vývoj v Bílých Karpatech znamenal, že se zde nedochovalo mnoho středověkých památek. K nejstarším patří zřícenina hradu v Brumově, hrádek Zubačov u Komně a hrad Nový Světlov u Bojkovic, pocházející původně z 15.-16. století, přestavěný v 19. století. Z církevních staveb zasluhují zmínku kostely ve Vlachovicích a ve Velké nad Veličkou. Velmi rozšířené jsou drobné sakrální stavby a volně stojící plastiky, např. Boží muka u Luhačovic, roubená zvonice v Haluzicích, zajímavé zvonice ve Vrběticích a v Javorníku.
Na celém území oblasti lze nalézt mnoho dokladů lidového stavitelství. K nejvýznamnějším patří větrný mlýn holandského typu z roku 1842 nad Kuželovem, soubor seníků v Javorníku, mnohé usedlosti na Kopanicích. Zajímavým příkladem secesní architektury je řada objektů v lázních Luhačovice. Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení bohatých folklórních tradic, a zasahuje sem několik živých etnografických oblastí. Okraj západní části náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou tvoří Horňácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Valašských Klobouk zasahuje Valašsko, k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. Dodnes se v Bílých Karpatech setkáváme s živou tradicí lidových krojů, písní a tanců při oslavách různých svátků, ale i známých folklórních setkání a festivalů (např. ve Strážnici) Asi nejznámější muzejní expozicí zachycují bohatství folklóru podhůří Bílých Karpat je skanzen ve Strážnici.
-tof-



Odkazy:
Externí odkazy:
- Správa CHKO Bílé karpaty - oficiální stránky
- Stránky CHKO Bílé karpaty

Ochrana přírody, národní parky a rezervace na stránkách Horolezecké abecedy
- VÝROČÍ: 1. 3. 1872 byl vyhlášen první národní park v historii
- VÝROČÍ: 23. 3. 1967 byl vyhlášen Parc national des Pyrénées
- VÝROČÍ: 1. 4. 1988 vznikl národní park Malá Fatra
- VÝROČÍ: 10. 4. 1872 proběhl poprvé „Den stromů“
- VÝROČÍ: 17. 5. 1963 vyhlášení prvního českého národního parku
- VÝZNAMNÝ DEN: 24. 5. Evropský den parků
- VÝROČÍ: 1. 7. 1999 vyhlášení nejmladšího českého NP
- VÝROČÍ: 16. 8. 1918 vznikl Parque nacional de Ordesa y Monte Perdido
- VÝROČÍ: 28. 8. 1838 Jiří Buquoy zřídil první rezervaci v Čechách
- VÝROČÍ: 18. 12 1949 vyhlášení TANAP
- VÝROČÍ: 24. 9. 1906 byl vyhlášen Devils Tower National Monument
- VÝROČÍ: 1. 10. 1890 byl v Kalifornii vyhlášen Yosemite National Park
- VÝROČÍ: 1. 10. 1967 ve Sněžných horách byl zřízen Kosciuszko National Park
- VÝROČÍ: 1. 10. 1997 byl v Bukovských horách zřízen Národný park Poloniny
- VÝROČÍ: 30. 10. 1954 byl vyhlášen Babiogórski Park Narodowy


Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2010.


Zpět na hlavní stranu

Newsletter

Chcete-li dostávat informace o novinkách na tomto serveru, zadejte prosím Váš email.

Reklama

Nakladatelství Epocha s.r.o.

Nakladatelství Epocha
nabízí ze své produkce:

Reinhold Messner
GOBI
poušť ve mně

Cena při nákupu přes
e-shop je 269 Kč.
Informace a možnost
zakoupení zde

Inzerenti a partneři

Petzl

TENDON - horolezecká a statická lana a příslušenství

Penzion U Skalního potoka

Horyinfo

Specialista na knihy o horách

horoLEZECKÉ průvodce.cz

Sportovní škola BEN

HOROKUPECTVÍ - Knihy a ostatní o horách a lezení

Karavanseráj: libanonská a indická restaurace

Vertical Sport

Krásy Slovenska Online

ČSOP

Přípluv

HedvábnáStezka.cz: chytřejší než velbloud

FelsenWelt

Občanské sdružení Surya

Nadační fond Inka

Himálajské centrum v Praze

BRDY

BRDY.org

Mountain Wilderness

Ekolist.cz

Copyright © 2007-2017

Všechna práva vyhrazena
Tomáš Frank & SHA
Design: K.Karasz & R.Kvasňa
HTML,CSS,PHP: Roman Kvasňa
Optimalizováno pro IE7+8 a FF2+3 rozlišení 1024x768 a vyšší

Krásné hory