OSOBNOST: 3. 11. 1930 zemřel v Grónsku Alfred Wegener
03.11.2024 Německý přírodovědec – geofyzik, meteorolog a klimatolog, který vstoupil ve všeobecnou známost jako autor teorie kontinentálního driftu byl také průkopníkem balónového pozorování a předložil tzv. mechanickou teorii vzniku tornád, Alfred Lothar Wegener zahynul v Grónsku při budování zimní meteorologické stanice. Zemřel v noci z 2. na 3. listopadu při návratu od odloučené skupiny polárníků, kterým vezl zásoby a jeho tělo bylo nalezeno až v průběhu následujícího polárního léta.
(1. 11. 1880 v Berlíně – 3. 11. 1930 v oblasti Eismitte v centrálním Grónsku)
Alfred Wegener původně vystudoval fyziku a astronomii na berlínské universitě, jeho záběr však byl výrazně širší. Zabýval se řadou vědních oborů, především meteorologií a klimatologií (přednášel ji od roku 1907 na universitě v Marburgu, v roce 1924 se stal na univerzitě v Grazu profesorem v tomtéž oboru), celkem nepřekvapivě se v tomto oboru prosadil – jeho publikace na téma termodynamiky atmosféry patří dodnes k základní meteorologické literatuře, avšak světového uznání se mu však dostalo až posmrtně v oboru zcela odlišném, v geologii, resp. geofyzice.
Studia fyziky, astronomie a meteorologie na Friedrich Wilhelms univerzity (dnešní Humboldt University) v Berlíně ukončil Wegener v roce 1904 titulem Ph.D., a záhy pojal za choť dceru známého klimatologa Wladimira Petera Köppena (mj. autora stejnojmenné, tedy „Köppenovy“ klasifikace klimatu, která je s různými následnými modifikacemi, dodnes nejznámější konvenční klimatickou klasifikací), a v r. 1906 podnikl první ze svých plodných expedic do Grónska, kde se věnoval studiu cirkulace vzduchu v polárních oblastech, a kde průběžně experimentoval s meteorologickými balóny pro sledování pohybu vzdušných mas, jejichž známým propagátorem se stal.
Jako meteorolog působil rovněž za první světové války, kdy byl povolán do aktivní služby a na bojišti zraněn. Právě zranění, a následná dlouhotrvající rekonvalescence Wegenerovi umožnily zabývat se dlouhodobě, programově a zcela vážně oborem zcela odlišným. V tomto období totiž poprvé publikoval teorii, která se až zpětně projevila jako zcela převratná pro chápání celého souhrnu geologických věd. Nejvýznamnější vědecký přínos této osobnosti totiž překvapivě nesouvisel s meteorologií, ale se zveřejněním teorie předložené v soustavné podobě veřejnosti právě v r. 1915 v publikaci Die Entstehung der Kontinente und Ozeane. Tedy teorie kontinentálního driftu.
Hledání důkazů pro podporu této teorie se však Wegener soustavně věnoval již od roku 1911, kdy začal porovnávat fosílie ze sbírek paleontologického ústavu marburgské university, ale hledal podobnosti i v terénu, na obou březích Atlantického oceánu, kde analyzoval kromě fosílií i horninové typy a geologickou strukturu. Pro svoji teorii postupně Wegener nashromáždil celou řadu nepřímých důkazů, avšak nebyl schopen prokázat mechanismus samotného driftu, proto byla tehdejším vědeckým světem teorie poměrně striktně odmítnuta. Teprve dvacet let po jeho smrti v souvislosti se značným rozvojem nových poznatků došlo ke vzkříšení teorie, která je dnes považována za součást všeobecně přijímané teorie deskové tektoniky vysvětlující nejenom pohyb kontinentů, ale i dynamiku zemského pláště. Zároveň tak byla oprášena i „stará“ Wegenerova teorie a sám Wegener začal být považován za duchovního otce jedné z hlavních vědeckých revolucí 20. století.
Jméno Alfreda Wegenera nese „Alfred Wegener Institut für Polar und Meeresforschung“ (tedy institut polárního a mořského výzkumu) v německém Bremerhavenu, či krátery na Marsu a Měsíci, a asteroid 29227 Wegener, ale i poloostrov v Grónsku. Jeho jménoi však nese i významné vědecké ocenění, medaile Alfrada Wegenara, kterou uděluje European Geosciences Union.
-tof-
Foto: Wikipédia – Otevřená encyklopedie; licence wikipedia/commons, a archiv Alfred-Wegener-Institut
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2010.
