VÝROČÍ: 29. 5. 1953 stanuli první lidé na nejvyšší z hor
29.05.2024 Prvnímu výstupu na nejvyšší horu světa Čomolougmu (Sagarmarthu), známější pod evropským jménem Mount Everest, předcházela léta více či méně úspěšných pokusů. Pod horou se vystřídalo jedenáct výprav. Na vrcholu nakonec stanuli členové britské expedice Nepálec Tenzing Norgay a Novozélanďan Edmund Hillary.
Sir George Everest. Dobový tisk.
Nejznámější vrcholová fotografie všech dob: Tenzing na vrcholu Everestu. Dobový tisk.
Úspěšní prvovýstupci Tenzing a Hillary na obálce časopisu. Dobový tisk.
John Hunt; Výstup na Everest; Sportovní a turistické nakladatelství; Praha 1957
Edmund Hillary; Na vrcholu Mount Everestu; Svobodné slovo - Melantrich; Praha 1957
J. R. Ullman - Tenzing; Muž z Everestu; Sportovní a turistické nakladatelství; Praha 1959
První pokusy z Tibetu
Moutn Everest se stal, stejně jako všechny ostatní osmitisícové vrcholy obrovskou horolezeckou výzvou. Nepál však zpočátku žádné výpravy do svých hor nevpouštěl, cesta k Everestu byla volná pouze ze severu, tedy z Tibetu. Jediní, komu se podařilo zpočátku získat povolení k průzkumu a případně výstupu pak byli Britové.
První výprava, která směřovala k hoře, byla britská expedice z r. 1921. Vedl ji C.K. Howard-Bury a hlavním cílem bylo vypracovat hrubou kartografii horské skupiny a najít možné přístupové cesty. Ve výpravě kromě vědců z indického zeměměřičského úřadu byli čtyři horolezci. K hoře se však přiblížili pouze dva George L. Mallory a C.H. Bullock. Nakonec výpravy dosáhla Severního sedla ve výšce 6 990m a identifikovala klíčová místa pro výstup ze severu.
Druhá výprava, rovněž z tibetské strany, rovněž britská následovala hned v r. 1922. Pochopitelně zúročila zkušenosti předchozí cesty. Expedici vedl brigádní generál C. G. Bruce, vynikající znalec Himálaje, který ovládal i řadu místních jazyků a nářečí. Rovněž horolezecká skupina byla výrazně silnější, expedice se opět zúčastnil i Mallory. Výprava dosáhla výšky 8 326m, a při návratu byla postižena lavinou, ve které zahynulo sedm Šerpů.
Třetí britská výprava se uskutečnila v roce 1924, vedoucím byl opět generál Bruce, který však musel ze zdravotních důvodů předat vedení. Toho se ujal Eduard Felix Norton. Na této expedici byli 8. 6. naposledy spatřeni George L. Mallory a Andrew Irvine ve výšce 8 572m.
Následovaly výpravy v letech 1933, podivuhodný a tragicky zakončený pokus kapitána Maurice Wilsona v roce 1934, a expedice v roce 1935, která sice byla na Everestu odražena nepříznivým počasím, zato zdolala řadu nižších vrcholů v jeho okolí a objevila při tom možný přístup z jižní strany od ledovce Khumbu. Ze severu ještě Britové zorganizovali dvě výpravy, v r.1936 a 1938.
Průzkum nepálské strany
Nucená přestávka v himálajském výzkumu nastala s druhou světovou válkou. Brzy po ní byl Tibet násilně připojen k Číně a tím byl uzavřen přístup k Everestu ze severu. Naštěstí však povolení ke vstupu a průzkumu začala vydávat vláda Nepálu. V roce 1949 proběhla pouze malá britsko-americká výprava, v roce 1950 obdrželi Francouzi povolení k průzkumu skupiny Annapúrny a Dhaulagiri, které více než bohatě využili a připsali si na konto první zlezenou osmitisícovku (na vrcholu Annapúrny stanuli Herzog a Lachenal), a tentýž rok se vydali Američané k samotnému Everestu, kde alespoň prozkoumali možné přístupové trasy. Na podzim 1951 se na scénu opět vrací Britové se silnou průzkumnou výpravou, jejímž účastníkem byl rovněž Novozélanďan Hillary. Expedice byla ve svých cílech poměrně úspěšná a prozkoumala rozsáhlou oblast, včetně ledopádu Khumbu.
V roce 1952 získala povolení k průzkumu švýcarská expedice, jejíž nosiče vedl Tenzing Norgay, který nakonec společně s Lambertem dosáhli výšky 8 760m, tedy dosavadní výškový rekord. Především však vytýčili směr možného výstupu.
Ještě v tomtéž roce byla zorganizována ještě druhá švýcarská expedice, které se rovněž zúčastnil Šerpa Tenzing. Ta však nebyla úspěšná, a byla odražena nepříznivým počasím.
Velké finále
V roce 1953 opět získali povolení Britové. Bylo zcela zřejmé, že tím rovněž dostávají jedinečnou šanci k výstupu na nejvyšší horu světa. Vedením expedice byl pověřen plukovník John Hunt, který pečlivě sestavil tým zejména ze znalců terénu, a himálajských horolezců.
Konečně, 29. května 1953 v 11.30 stanuli na vrcholu vytoužené hory první dva horolezci. Jednalo se o účastníky britské výpravy – koneckonců, Britové si úspěch po letech průzkumů, dřiny i obětí nesporně zasloužili, příznačné však bylo, že na vrcholu nakonec stanuli Novozélanďan a Nepálec. Edmund Hillary a Tenzing Norgay.
Bibliografie
O úspěšné expedici bylo napsáno již mnoho. Svoji knihu The Ascent of Everest vydal v roce 1954 John Hunt (v češtině pod názvem Výstup na Everest - viz repro), High Adventure vydal v r. 1955 Edmund Hillary (v češtině pod názvem Na vrcholu Mount Everestu viz repro), a nakonec rovněž v roce 1955 vyšla kniha Man of Everest, která je Tenzingovou autobiografií z pera J. R. Ullmana (v češtině vyšla jako Muž z Everestu viz repro). Historii dobývání hory rovněž popisuje řada publikací, za všechny snad jmenujme první souhrnnou knihu přeloženou do češtiny, kterou je Karl M. Herrligkoffer; Mount Everest; Spectrum Verlang, Stuttgart 1973 (v češtině vydalo nakl. Olympia, Praha 1976), která je zevrubnou zprávou o výpravách k Everestu od r. 1921 do r. 1972 od autora z nejpovolanějších - vedoucího řady himálajských expedic.
-tof-
Poznámky:
- Everest na stránkách Horolezecké abecedy:
Výročí: První Čech na Everestu
Výročí: Everest bez kyslíku
OSOBNOSTI: 8. 6. 1924 na Everestu byli naposledy spatřeni Irvine a Mallory
- Originály fotografií použitých v dobovém tisku jsou v majetku Royal Geographical Society, která je v r. 1953 uvolnila pro potřeby tisku.
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.
