OSOBNOST: 3. 10. 1913 zahynul Paul Preuß
03.10.2024 Paul Preuß, přírodovědec a vynikající rakouský horolezec považovaný za zakladatele a proroka volného lezení zahynul na následky mnohočetných poranění po pádu v říjnu 1913 v oblasti Dachsteinu, a jeho tělo bylo nalezeno až po téměř dvou týdnech. Alpinismus tak přišel o jednu z nejvýraznějších osobností své doby, autora četných smělých prvovýstupů, ale hlavně propagátora volného lezení a vášnivého odpůrce užívání umělých pomůcek k lezeckému postupu.
.
Preuß patřil k nejlepším a také nejslavnějším horolezcům své doby – jako každá výrazná osobnost se proslavil nejenom svými lezeckými úspěchy, ale zejména svými názory a urputností, se kterou si za nimi vždy stál. Právě jeho nejen na svoji dobu velmi pokrokové postoje a názory na další vývoj celého alpinismu jej postavily do čela nastupující lezecké generace. Z dnešního pohledu může být zajímavé, že ač jeho přístup k volnému lezení se v budoucnu měl prosadit, a stát se nosným pilířem celé „filosofie“ tohoto sportu, s mnohými dodnes polemizujeme. Přísná kritéria, která na své výstupy Preuß uplatňoval zkrátka dodnes nejsme schopni, či spíše ochotni naplnit. A to zdaleka není řeč pouze o technickém lezení za pomoci umělých prostředků.
Paul Preuß se narodil v Rakousku, maďarským rodičům, dětství trávil ve Vídni, studentská léta v Mnichově. K alpinismu se dostal poměrně záhy, s lehkými túrami do horského prostředí začínal již jako malý chlapec s rodinou a zejména v doprovodu svých sester Sophie a Miny. V jedenácti letech se začal věnovat skalnímu lezení, ve kterém se stále zdokonaloval. Zároveň se prohluboval i jeho zájem o okolní přírodu. Stal se zanícením obdivovatelem alpské květeny a není proto náhodou, že později studoval biologii a profesně se věnoval fyziologii rostlin. Po skončení studia (university ve Vídni a Mnichově) působil v universitním botanickém ústavu v Mnichově.
Během relativně nedlouhého času od svých dětských začátků prorazil mezi přední lezce své doby. Za svůj krátký život (zahynul v pouhých sedmadvaceti letech) bylo jeho kontě více než 1200 horských výstupů na alpské vrcholy, z toho jich 300 podnikl sám. Mimořádně zdatný skalní lezec si pochopitelně nenechal ujít ani možnost vystoupit na vrcholy, na které dosud lidská noha nevkročila, případně hledat obtížnější cestu například stěnou, která láká svojí zdánlivou neprostupností. Není tedy divu, že z celkového počtu výstupů se ve 150 případech jednalo o prvovýstupy – a mnohé z cest tohoto dávného alpinistického průkopníka se lezou dodnes. A ani v době, kdy je trasa výstupu známá se nejedná o nikterak lehké počiny. Jeho hlavní „zbraní“ byla kondice a všeobecná připravenost. Tedy dobrá technika, zkušenosti a hlavně rychlost.
Zároveň byl Preuß zcela univerzálním alpinistou, zejména v zimním období se intenzivně věnoval i velmi obtížným lyžařským túrám (na kontě má i několik spialpinistických prvosjezdů), nevyhýbal se lezení v ledu, běhal v horách na sněžnicích. Rozsahem svých aktivit a nadáním pro všechny v té době běžné formy alpinismu jej skutečně postavily na čelné místo mezi současníky.
Nejúspěšnějším obdobím tohoto fenomenálního lezce bylo období mezi lety 1911 až 1913, kdy absolvoval řadu prvovýstupů (např. východní stěnu věže Berenta - Guglia di Brenta, či severovýchodní stěnu Brenty), ale i např. 22 různých alpských vrcholů na lyžích během jediného měsíce.
V té době se živil přednáškami a publicistikou s jediným tématem – alpské výstupy, a stal se tak jedním z prvních, ne-li úplně prvním „profesionálním horolezcem“, tedy ne vůdcem, který po horách vodí klienty, ale horolezcem, která prakticky denně podniká výstupy na hranici svých možností a překonává hranice toho, co je v jeho době považováno za možné, a žije pouze z výtěžku popularizace své činnosti. Také byl ve své době v německy mluvících zemích nejvyhledávanějším přednášejícím z řad alpinistů – byl vtipný a přitom věcný, uměl diskutovat, o horách mnohé věděl nejenom z úzkého pohledu horolezce. A zároveň přednášky pojímal na svoji dobu velmi moderně, včetně promítání fotografií. Ne nadarmo jej za svůj vzor označil i přední horolezec nedávné minulosti Reinhold Messner. Svoji hojnou publikační činnost hojně využíval k propagaci principů volného lezení, odmítání použití umělých prostředků k zjednodušení výstupu, či ražení od té doby tak často instruktory v horoškolách opakovaného pravidla, že dobrý horolezec musí být schopen to co vylezl nahoru, také vlastními silami sestoupit dolů (z tohoto důvodu také odmítal lano ke slanění, neboť jej považoval za stejný prohřešek proti etice, kterou si sám pro sebe stanovil, jako výstup po zatlučených skobách).
Krátký, ale neobyčejně intenzivně prožitý život tohoto všestranného alpinisty a neobyčejně činorodého jedince s nevyčerpatelnou zásobou energie pro nové a nové projekty, ukončila nehoda při jeho dalším pokusu o freesolový výstup.
Z pohledu budoucnosti se zdá, že Paul Preuß odešlel ze scény přesně včas. Na vrcholu sil i slávy. Smutnou pravdou totiž je, že ačkoli byl vyznáním protestant, měl ve svých žilách i židovskou krev a po nástupu nacistů k moci by jeho život asi nebyl nikterak slavný. Koneckonců ještě dlouho před obsazením Rakouska nacistickým Německem docházelo k pronásledování a vylučování neárijců z řad alpenvereinu, když antisemité ovládli i vedení alpského svazu. Je také smutnou pravdou, že v této době byly jeho jméno a legenda s ním spojená soustavně vytlačovány z paměti a povědomí širšího publika a zájemců o alpinismus.
-tof-
Foto: Wikipédia – Otevřená encyklopedie; licence wikipedia/commons
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2010.
