OSOBNOST: 26. 9. 1987 zemřel Herbert Tichy
26.09.2024 Rakouský spisovatel, geolog a horolezec Herbert Tichy, účastník mnoha slavných výzkumů v nejodlehlejších světových končinách, známý horolezec a hlavní protagonista prvovýstupu na Čo Oju, novinář, publicista a autor řady odborných i populárních knih, včetně řady dobrodružných románů pro mládež, ale především věčný a pokorný poutník, zamilovaný do Asie, zemřel ve své rodné Vídni ve věku pětasedmdesáti let.
Herbert Tichy se vyznačoval věčným neklidem, touhou po poznání a obrovskou pokorou, která jej vedla k cestám do nejodlehlejších končin i k nejvyšším velehorám s využitím minimálního množství prostředků. Putoval často v hávu místního obyvatelstva a později dokázal své cesty popsat ne jako skvělé úspěchy bílého muže v dalekém světě, ale pohledem prostého člověka, s obrovskou empatií pro život a problémy místního obyvatelstva.
Na svoji první cestu se vypravil ještě jako student geologie. Působil v na indickém subkontinentu, v Arktidě (na Aljašce i v Grónsku), ale nejvíc jej lákají výšiny Himálaje. Společně s Maxem Reischem podnikl motocyklový výlet do Indie a Himálajských předhůří. Ovlivněn díly známého cestovatele Svena Hedina toužil po hlubším poznání Tibetu.
Na cestách jej zastihla i druhá světová válka, kterou strávil právě v Asii, především v čínském Pekingu, ze které se pro napjatou mezinárodně politickou situaci nemohl dostat. Jak lakonicky později napíše, z plánovaných pěti měsíců bylo najednou sedm let. V této době navštívil Thajsko, Vietnam i vytoužený Tibet. Zdrojem živobytí se mu poprvé stalo psaní. Stal se korespondentem několika evropských novin, do kterých zasílal své cestopis a postřehy. Reportérské zkušenosti a pozorovací schopnosti uplatnil mnohem později, kdy se stal známým publicistou a cestovatelem zaznamenávajícím své postřehy z cest. Mimo Asii se věnoval i cestám po Africe, či Oceánii a počet jeho cestopisů je více než úctyhodný.
Všechny jeho sny a cíle jakoby vyvrcholily, když poměrně krátce po válce, v roce 1953 obdržel povolení nepálské vlády k průzkumu západního Nepálu, jehož součástí je i povolení k vyhledávání výstupových cest a výstupů na dosud nezlezené velehory. Dostal se tak do oblastí, které před ním z Evropanů prošel pouze švýcarský geolog Toni Hagen. Výzkumné cesty plánoval a realizoval společně s šerpským průvodcem, který se stal jeho neocenitelným pomocníkem a druhem. Tím byl Pasang Dava Lama, účastník Wiessnerovy předválečné expedice na K2 v roce 1939, která by bezmála dosáhla úspěchu.
O rok později, v roce 1954 se Herbert Tichy a Pasang Dava Lama, posíleni o horolezce Josepha Jöchlera vydali k dosud málo známé a prozkoumané osmitisícovce Čo Oju. Tichého koncepce velmi lehké expedice postupující bez větší podpory slavila zcela nečekaný úspěch, a odvážná trojice zaznamenala prvovýstup na osmitisícový vrchol. V době obrovských manévrů velkých národních expedic byla tato výprava, bez použití kyslíkových přístrojů a s uplatněním prvků alpského stylu opravdu mimořádným úspěchem.
-tof-
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz; ilustrační fotografie z knihy Herbert Tichy: Cho Oyu, Ullstein Verlag, Vídeň 1955 a Wikipédia – Otevřená encyklopedie; licence wikipedia/commons
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2010.
