VÝROČÍ: 6. 3. 1864 „rodný den saského lezení“
06.03.2024 Za zrod sportovního lezení v Sasku je považován první výstup ze „sportovních pohnutek“, kterým podle řady teoretiků byl zimní výstup na Falkenstein (Schrammsteine) cestou „Turnerweg“III, uskutečněný schandauerskými turnery. Výstup vedl tesařský mistr Gustav Tröger a zúčastnili se ho sedlář August Hering, povozník Ernst Fischer, zedník Johannes Wähnert a truhlář Heinrich Frenzel. V rámci výstupu byl poprvé uskutečněn i první přeskok 1.stupně („Turnersprung“).
Prvovýstup turnerských řemeslníků byl zajímavý z mnoha hledisek. Například i proto, že se jednalo o první expedičně pojatý výstup na pískovcovou věž. S přípravami výstupu totiž turneři započali již v lednu, kdy pilně natahovali fixní lana.
Hodnotě výstupu v současném pojetí hodně ubírá fakt, že skupina řemeslníků při výstupu neváhala použít nástroje své každodenní obživy, tedy sekyry, dláta i žebříky, a jejich výstup tak v žádném případě nelze považovat za první čistý přelez. Přesto však je nutné ocenit jejich odvahu a cílevědomost. A také motivaci, kterou v jejich případě opravdu byly sportovní pohnutky v tom nejlepším slova smyslu.
Nutno též poznamenat, že se v oblasti saských pískovců zdaleka nejednalo o první výstup. Byť ty předchozí byly zpravidla poznamenány odlišnou motivací od sportovního zaujetí, přesto by bylo nemístné o těchto výstupech pomlčet.
První doložené výstupy lze totiž klást hluboko do minulosti, konkrétněji do 10. až 12. století, které na většině stolových hor (Lilienstein, Lorenzstein, Torstein) zanechalo neklamné stopy osídlení – zbytky budov a opevnění. Nezpochybnitelné písemné zmínky o „výstupech“ (řekněme raději působení) na pískovcových skalách v dnešním Sasku však spadají až do roku 1410, kdy na Rauschensteinu postavili Berkové z Dubé první malou skalní pevnůstku. Podobných zmínek i pozůstatků lidské činnosti lze, pochopitelně, ve skalách nalézt celou řadu.
Z dávné historie se proto raději přeneseme do doby moderní, která zrodila turistiku, alpinismus a později i saské pískovcové lezení. Již v roce 1801 byl vydán první skutečný turistický průvodce po cestách v oblasti Labských pískovců, v roce 1803 vystoupil kandidát učitelství Hanke na Mönch a Hönigstein v Rathenu, v roce 1811 byl poprvé zdolán Rauschenstein (Schmilka), cestou "Alter Weg" I. (pomocí umělých stupňů a zářezů podnikl výstup mlynář Hänsel ze Schmilky), a v roce 1816 zdolal lesník Auerswald po umělých stupních Steinschleuder (Rathen) jedničkovým komínem.
Nesporně zajímavým (a zajímavým způsobem doloženým) prvovýstupem byl i 19. 3. 1848 trojkový výstup kominického učeně Sebastiana Abratzkyho, který vystoupil bos a bez jakýchkoliv pomůcek komínem ve východní stěně Königsteinu, s cílem podívat se shora do přísně střežené pevnosti. Během výstupu jej však prozradil pád kamení, a učeň byl přistižen a odsouzen k dvanácti dnům vězení (odtud tedy podrobnosti, i přesné datum výstupu). Další výstupy (byť je velmi pravděpodobné, že k nim v oblasti docházelo častěji) nejsou známy, a o dalších necelých dvacet let později nastala právě výstupem na Falkenstein éra zrodu sportovního lezení v Sasku.
S použitím Houmyho textu na stránkách Lezeckého kroužku Prachov zpracoval -tof-,
Foto: Wikipédia – Otevřená encyklopedie; licence wikipedia/commons
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2010.
