Oheň za Houlu, aneb kratičká fotoreportáž z Brd
04.03.2010 Poslední únorový víkend vzplál vzpomínkový oheň, jehož smyslem bylo připomenout osobnost Stanislava Zárybnického – Houly. Dobrýho chlapa a kamaráda, který za svého života toho ovlivnil tolik v nás, že i po dvaceti letech na něho přijíždí vzpomenout kamarádi ze všech koutů republiky. U ohně na brdských Hřebenech se jich sešlo víc než pět desítek. Dokonce i značný počet jeskyňářů a horolezců mezi nimi přijel z úcty k brdské tradici zpravidla ve „služebních“ a "v lese" tolerovaných tónech barevných variací mundůru.
Po, pravda, poněkud pošmourné noci přišel krásný den, a Hladovka připomínala spíš pokročilé jaro, než vrcholící zimu
Pohled do korun buků však nikoho nenechává na pochybách – slabému slunci navzdory přetrvává na Brdech vláda zimy
Dopoledne na nejmenovaném brdském kempu
Po příchodu „na flek“ nás vítá prostřený stůl ...
...a dřevo...
...jehož přípravy se iniciativně chopilo zejména něžnější pohlaví
Tak honem: „pádla ven!“
Aby se to nezvrhlo v bohapustou tlachárnu vzpomínajících zúčastněných
Muzika jak „z posledního vagónu“
OHEŇ
Smutnou pravdou je, že za těch dvacet let málokdo omládl – věkový průměr zúčastněných byl uměle snižován přítomností partnerek, ba i potomků
Nepříliš zdařilý pokus o zachycení atmosféry okamžiku
“Jak letokruhy na kanadskejch sosnách...“
Ráno u kuchyňáku. Stylovou atmosféru trampingu ranných osmdesátých let poněkud kazí vedle Akely posazený autorův kletr
Nedělní dopoledne ve znamení loučení. „Tak snad někdy příště...“
A hlavně: díky, Vokoune, za tuhle slezinu
Text a foto: Tomáš Frank; tomas.frank@horolezeckaabeceda.cz
Zpět na hlavní stranu
